DOVOLENÁ 2009 ... ŠUMAVA
Špičák - Černé
jezero - Čertovo jezero - Špičák |
Na
rozdíl od českých vlaků je cesta německým
Wald Bahnem z Železné Rudy do Špičáku mnohem
pohodlnější a příjemnější. Kdyby tu
souprava nekončila, klidně bychom jeli dál. Na
Špičácké sedlo už se ale musí pěšky, a je
to po čertech do kopce. Cestou je leccos k
vidění, kupříkladu jakási ocelová koule.
Nápis na štítku praví, že by mohlo jít o
plynové zařízení. Ze sedla k Černému jezeru
je to pak už vyloženě pohodovka asfaltovou
silničkou, víceméně po vrstevnici. Podle mapy
jsou to z Černého jezera k Čertovu nějaké
dva kilometry. Kousek. Ale skutečnost je mnohem
drsnější, výstup na Rozvodí dá zabrat
každému. Po vysupění nahoru hledíme zpět
plni hrdosti, že jsme to dokázali. A už se
těšíme, že k Čertovu jezeru je to jen a jen
z kopce. Radost nám kazí fakt, že strmé
klesání je plné kamenů a kořenů stromů. Po
krátkém odpočinku u Čertova jezera
pokračujeme zhruba po vrstevnici kolem
Špičáku, přetneme několik sjezdovek, a
scházíme zpátky dolů k nádraží. Čekání
na vlak vyplňuji fotografováním portálu
tunelu, který je se svou téměř
osmnáctisetmetrovou délkou nejdelším v
České republice. |
|
Wald Bahn |
|
|
Plynofikace
lesa |
|
|
Potok u cesty |
|
|
U potoka u
cesty |
|
|
Svatý kámen |
|
|
Silene dioica |
|
|
Černé jezero |
|
|
Výstup na
Rozvodí |
|
|
Mlsoun |
|
|
Z Rozvodí
zpět dolů |
|
|
K Čertovu
jezeru |
|
|
Lesem |
|
|
Čertovo
jezero |
|
|
Výpusť
Čertova jezera |
|
|
Chobotnice |
|
|
Sjezdovka v
létě |
|
|
Špičácký
tunel |
|
|
Nadmořská
výška |
|
|
|
|
Železná Ruda -
Alžbětín |
Cesta z
Železné Rudy do Alžbětína je veskrze z
kopce, naprostio ideální pro lenocha mého
typu. Hned za tabulí označující začátek
obce padne pohled na tržnici plnou kýčů a
cetek, tržnici, jakých jsou v příhraničí
desítky a snad i stovky. Pár kroků před
státní hranicí stojí smutně doslouživší
česká celnice, za čárou pak bavorský
protějšek. V restauraci na nádraží (které
je mimochodem zajímavé tím, že jeho středem
prochází českoněmecká státní hranice) si
dáváme kávu s borůvkovým koláčem, a po
chvíli už ujíždíme lokálkou zpátky do
Rudy. |
|
Esíčko k
Alžbětínu |
|
|
(Ne)vkus |
|
|
Pane,
tystapade |
|
|
Ježek |
|
|
Dosloužilá
celnice |
|
|
Velký Javor |
|
|
Portrét přes
čáru |
|
|
Českoněmecké
nádraží |
|
|
Levá v
Česku, pravá v SRN |
|
|
|
|
|
Čeňkova Pila -
Jezerní slať - Modrava - Antýgl |
Čeňkova
Pila je zajímavá mnoha věcmi. Vodní náhon k
bývalé Čeňkově pile, odkud pokračuje
nadzemním korytem k malé vodní elektrárně z
roku 1912. Tato elektrárna se nachází u
soutoku Vydry s Křemelnou, od nějž voda dále
teče jako Otava. Říká se, že na druhém
břehu psal Bedřich Smetana svoji Mou vlast. O
kousek výše, na Vydře, se nachází
elektrárna novější, postavená ve
čtyřicátých letech dvacátého století.
Mezi Horskou Kvildou a Kvildou lze najít
Jezerní slať. Musím se přiznat, že jsem
něco takového viděl na vlastní oči poprvé v
životě. Za pozornost stojí fakt, že
průměrná roční teplota zde činí něco
málo přes dva stupně Celsia.
Z Modravy jsme podnikli několikakilometrovou
procházku proti proudu Roklanského potoka. V
krásném prostředí by nikdo nehádal, že tudy
vedly ještě nedávno drátěné zátarasy.
Prohlídku okolí Antýglu jsme hodně ošidili,
neboť počasí se začalo kazit. Ochladilo se,
zvedl se vítr, každou chvíli mohlo začít
pršet. Prošli jsme jen několik stovek metrů
podél kanálu, a pak honem zpátky. |
|
Kanál k
bývalé Čeňkově pile |
|
|
Vantrok ke
staré elektrárně |
|
|
Vydra +
Křemelná = Otava |
|
|
Nová
elektrárna na Vydře |
|
|
Meteorologická
stanice |
|
|
Jezerní slať |
|
|
Jezerní slať
podruhé |
|
|
... a
potřetí |
|
|
Filipova huť |
|
|
Balvan |
|
|
Detailek |
|
|
Roklanský
potok po proudu |
|
|
Generace |
|
|
Samotář |
|
|
Roklanský
potok proti proudu |
|
|
Mateřídouška? |
|
|
Na břehu |
|
|
Koupání
zakázáno |
|
|
Můstek nad
kanálem |
|
|
Vchynicko -
Tetovský kanál |
|
|
Hojsova Stráž |
Nádraží
je od Hojsovy Stráže vzdálené dobře kilometr
a půl. A to nemluvím o tom, že sama obec se
také táhne jako pověstný týden před
výplatou. Nechtěl bych věru tuto cestu
absolvovat každý den. Kousek za nádražím
jsem u cesty objevil něco, co mi silně
připomínalo poklopy nějakých tajemných
vstupů do ještě tajemnějšího podzemí. Byly
však všechny zajištěny visacími zámky,
takže jsou pro mne dodnes záhadou.
Vlastní Hojsova Stráž je jinak typickou
horskou obcí, v minulosti evidentně hodně
německou, o čemž svědčí i náhrobky na
místním hřbitůvku.
A mimochodem, v jedné z místních hospůdek
měli vynikající knedlíky plněné uzeným
masem, a jako moučník palačinky. S borůvkami,
jak jinak. |
|
Hodiny |
|
|
Co je to? |
|
|
Panelový
folklór |
|
|
Opuštěné
bydlo |
|
|
Variace na
okno |
|
|
All inclusive |
|
|
Pohled do
chrámu |
|
|
Do nebe |
|
|
Krchov |
|
|
|
|
|
Hartmanice - Borová
Lada |
Hartmanická
synagoga byla ještě před několika lety ve
stavu, že by za její znovuvzkříšení nedal
nikdo ani vindru. Ale zdařilo se, a nyní je v
ní muzeum. Mimochodem, velice zajímavé jsou tu
fotografie vesnic, které byly v padesátých
letech srovnány se zemí, a současně dnešní
fotografie týchž míst.
O kus dál, nedaleko obce Borová Lada se
nachází slať, v níž je největší
rašelinné jezírko. Je to opravdu taková
krása, kterou snad ani nelze popsat slovy, musí
se vidět.
Koneckonců stejně jako celá Šumavu... |
|
Hartmanická
synagoga |
|
|
Hartmanická
perspektiva |
|
|
Parkoviště
pro bicykly |
|
|
Poválková
výhybka |
|
|
Břízky |
|
|
Největší
slaťové jezírko |
|
|
Jeden z mnoha
ostrůvků |
|
|
Pohled přes
slať do dálky |
|
|
Z blízka |
|
|
Serpentýny |
|
|
|
|
Všechny zde použité fotografie jsou
originálními autorskými díly a jako takové
podléhají autorskému zákonu. Jejich další volné
používání, kopírování a šíření není bez
souhlasu autora dovoleno.
Stránku jsem spáchal
(upravil) 30.07.2009 |
|
|