Špičák - Černé jezero - Čertovo jezero - Špičák

Na rozdíl od českých vlaků je cesta německým Wald Bahnem z Železné Rudy do Špičáku mnohem pohodlnější a příjemnější. Kdyby tu souprava nekončila, klidně bychom jeli dál. Na Špičácké sedlo už se ale musí pěšky, a je to po čertech do kopce. Cestou je leccos k vidění, kupříkladu jakási ocelová koule. Nápis na štítku praví, že by mohlo jít o plynové zařízení. Ze sedla k Černému jezeru je to pak už vyloženě pohodovka asfaltovou silničkou, víceméně po vrstevnici. Podle mapy jsou to z Černého jezera k Čertovu nějaké dva kilometry. Kousek. Ale skutečnost je mnohem drsnější, výstup na Rozvodí dá zabrat každému. Po vysupění nahoru hledíme zpět plni hrdosti, že jsme to dokázali. A už se těšíme, že k Čertovu jezeru je to jen a jen z kopce. Radost nám kazí fakt, že strmé klesání je plné kamenů a kořenů stromů. Po krátkém odpočinku u Čertova jezera pokračujeme zhruba po vrstevnici kolem Špičáku, přetneme několik sjezdovek, a scházíme zpátky dolů k nádraží. Čekání na vlak vyplňuji fotografováním portálu tunelu, který je se svou téměř osmnáctisetmetrovou délkou nejdelším v České republice.

Wald Bahn Plynofikace lesa Potok u cesty U potoka u cesty Svatý kámen Silene dioica Černé jezero Výstup na Rozvodí Mlsoun Z Rozvodí zpět dolů K Čertovu jezeru Lesem Čertovo jezero Výpusť Čertova jezera Chobotnice Sjezdovka v létě Špičácký tunel Nadmořská výška

Železná Ruda - Alžbětín

Cesta z Železné Rudy do Alžbětína je veskrze z kopce, naprostio ideální pro lenocha mého typu. Hned za tabulí označující začátek obce padne pohled na tržnici plnou kýčů a cetek, tržnici, jakých jsou v příhraničí desítky a snad i stovky. Pár kroků před státní hranicí stojí smutně doslouživší česká celnice, za čárou pak bavorský protějšek. V restauraci na nádraží (které je mimochodem zajímavé tím, že jeho středem prochází českoněmecká státní hranice) si dáváme kávu s borůvkovým koláčem, a po chvíli už ujíždíme lokálkou zpátky do Rudy.

Esíčko k Alžbětínu (Ne)vkus Pane, tystapade Ježek Dosloužilá celnice Velký Javor Portrét přes čáru Českoněmecké nádraží Levá v Česku, pravá v SRN

Čeňkova Pila - Jezerní slať - Modrava - Antýgl

Čeňkova Pila je zajímavá mnoha věcmi. Vodní náhon k bývalé Čeňkově pile, odkud pokračuje nadzemním korytem k malé vodní elektrárně z roku 1912. Tato elektrárna se nachází u soutoku Vydry s Křemelnou, od nějž voda dále teče jako Otava. Říká se, že na druhém břehu psal Bedřich Smetana svoji Mou vlast. O kousek výše, na Vydře, se nachází elektrárna novější, postavená ve čtyřicátých letech dvacátého století. Mezi Horskou Kvildou a Kvildou lze najít Jezerní slať. Musím se přiznat, že jsem něco takového viděl na vlastní oči poprvé v životě. Za pozornost stojí fakt, že průměrná roční teplota zde činí něco málo přes dva stupně Celsia. Z Modravy jsme podnikli několikakilometrovou procházku proti proudu Roklanského potoka. V krásném prostředí by nikdo nehádal, že tudy vedly ještě nedávno drátěné zátarasy. Prohlídku okolí Antýglu jsme hodně ošidili, neboť počasí se začalo kazit. Ochladilo se, zvedl se vítr, každou chvíli mohlo začít pršet. Prošli jsme jen několik stovek metrů podél kanálu, a pak honem zpátky.

Kanál k bývalé Čeňkově pile Vantrok ke staré elektrárně Vydra + Křemelná = Otava Nová elektrárna na Vydře Meteorologická stanice Jezerní slať Jezerní slať podruhé ... a potřetí Filipova huť Balvan Detailek Roklanský potok po proudu Generace Samotář Roklanský potok proti proudu Mateřídouška? Na břehu Koupání zakázáno Můstek nad kanálem Vchynicko - Tetovský kanál

Hojsova Stráž

Nádraží je od Hojsovy Stráže vzdálené dobře kilometr a půl. A to nemluvím o tom, že sama obec se také táhne jako pověstný týden před výplatou. Nechtěl bych věru tuto cestu absolvovat každý den. Kousek za nádražím jsem u cesty objevil něco, co mi silně připomínalo poklopy nějakých tajemných vstupů do ještě tajemnějšího podzemí. Byly však všechny zajištěny visacími zámky, takže jsou pro mne dodnes záhadou. Vlastní Hojsova Stráž je jinak typickou horskou obcí, v minulosti evidentně hodně německou, o čemž svědčí i náhrobky na místním hřbitůvku. A mimochodem, v jedné z místních hospůdek měli vynikající knedlíky plněné uzeným masem, a jako moučník palačinky. S borůvkami, jak jinak.

Hodiny Co je to? Panelový folklór Opuštěné bydlo Variace na okno All inclusive Pohled do chrámu Do nebe Krchov

Hartmanice - Borová Lada

Hartmanická synagoga byla ještě před několika lety ve stavu, že by za její znovuvzkříšení nedal nikdo ani vindru. Ale zdařilo se, a nyní je v ní muzeum. Mimochodem, velice zajímavé jsou tu fotografie vesnic, které byly v padesátých letech srovnány se zemí, a současně dnešní fotografie týchž míst. O kus dál, nedaleko obce Borová Lada se nachází slať, v níž je největší rašelinné jezírko. Je to opravdu taková krása, kterou snad ani nelze popsat slovy, musí se vidět. Koneckonců stejně jako celá Šumavu...

Hartmanická synagoga Hartmanická perspektiva Parkoviště pro bicykly Poválková výhybka Břízky Největší slaťové jezírko Jeden z mnoha ostrůvků Pohled přes slať do dálky Z blízka Serpentýny

Všechny zde použité fotografie jsou originálními autorskými díly a jako takové podléhají autorskému zákonu. Jejich další volné používání, kopírování a šíření není bez souhlasu autora dovoleno.

Stránku jsem spáchal (upravil) 30.07.2009